Vítám Vás na stránkách Ranče Liberte
Statistika
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA = VÁŠ PROSTOR ;-)
Login
Ostatní akce
Videjka z JK Apollo
Skoky na první louce...
Hon na lišku po Apollsku!
Záhada třetího tisíciletí : Jak huci shodila skok aniž by na něj jela :D
Druhá skoková louka a zrovna huculí zvíře chyceno při činu :-( Ferdokůň ovšem obstál ;-)
Pozvánka
Po loňském vydařeném akčním vandru jsme prakticky hned od příjezdu měli jasno v tom, že za rok pojedeme zase. Rok se s rokem sešel a bylo zde zase léto. Předem naplánovaný termín dovolených byl schválen na 18 - 30.7 a též bylo odsouhlaseno, že trasa by měla vést někde kolem Lipna, přečemž budeme denně jezdit nějakých těch 20km....
No hezky jsme si to vymysleli, ale jak už to bývá, věci se postupně začaly kazit ne-li doslova "srát" :-( . Prvně Ferda, na kterém jel loni Honza bohužel začal trpět silnou artrozou, druhá rána byla, že záhadně onemocněl Libušky Qita a vůbec nebyl schopný chodit pod sedlo, Neovi taktéž byly letos diagnostikovány zdravotní problémy a Míša nestíhala s Gerdou pravidelně trénovat. Jitka s Kakím a holky Kollerovy od Bobišky se hlásili do počtu,ale nakonec to z různých důvodů taktéž vyšumělo v niveč. Tak by to skoro vypadalo, že už jsem zbyla jen já s Osim, ale Lucka D. si v její druhé domovské stáji zamluvila půjčení jejich koníka Juráška a Honza si smluvil u nás ustájeného Cartuše. Už jsme byli aspoň tří!!! Jelikož Klárka s Neem poctivě trénovala, tak se už ani Lenka o Nea nebála a pustila je s námi. No a Líbě nakonec sehnala koně Mamuta Lucka D. taktéž v haklácké stáji. Takže nebyl všem dnům konec, ačkoliv nebylo ani dál ledacos ideální -> trošku jsme si všichni museli přehodnostit priority a vše se muselo totálně zkompromisovat... To nám trvalo nám nečekaně dost dlouho. Ale za 5 minut dvanáct - po mnoha probdělých nocích - kdy nebylo vůbec jasné, kdo pojede, popřípadě zdali se vůbec někam pojede - > jsme se konečně shodli;-) Prostě se nedalo nic dělat, půjčení koně zkrátka zdaleka nebyli v optimálních trénikových kondicích, takže z Lipenska se kvůli vyšší nadmořské výšce raději stalo opět Pomušaví, nejeli jsme od stanice ke stanice a průměrné denní km padly směrem dolů....
Den první :
A tak tedy ve čtvrtek 21.7 jsme ráno v 8 hodin nakládali koníky do převozáků s cílem vykládka v Čepřovicích. Po slavnostním prvním vandrovnickém nasednutí jsme v sedlech seděli Lucka na Juráškovi, Honza na Cartušovi, Líba na Mamutovi, Kláry na Neovi a já samozřejmě na Osíkovi. Čekala nás turisticky značená cesta především polňačkami, přes Volyň do Hoslovic. Hned z kraje jsme zjistili, že ve státním fondu se asi někde našly kupodivu peníze a místo polňačky na nás koukalo několik km zbrusu nového asfaltu. To nás ale nemohlo rozhodit - z loňska jsme již byly poučení - hladký asfalt je v pošumaví téměř na tutovku vždy lepší než šutrovité lesní a polní cesty. Před Volyní nás čekalo druhé nemilé překvapení , a to zjištění, že odpočinek od ovádů a komárů se konat, jak jsme doufali, nebude. Bylo to zde snad stejně zamořené jak u nás - blééé:-( . Tak jsme stejně jako doma raděj hejbly prdelkama a pokusili je jim utéct. Tempo jsme zpomalili až ve Volyně, kde nás turistické značení vedlo snad nejrušnějšími ulicemi tohoto městečka. Naši i hakláčtí koníci naštěstí mají pobyt v provozu natrénováný, a tak se divadlo nekonalo. Z Volyně už to nebylo tak daleko a do Hoslovic jsme zvládli přijet v rozumnou necelou šestou hodinu.
Vyprosili jsme si pro protivínské oře pastvinu a haklácké koňouchy boxíky - zkrátka tak jak jsou zvyklí. My jsme se zabydleli v dřevěném přístřešku a k dispozici jsme měli záchody i kuchyňku - paráda! Spali jsme na zemi na prkenném podiu a byla hrozná kosa ( hlavně těm co si nevzaly lepší spacák - třeba mě :D)
Den druhý:
Druhý den jsme si naplánovali cestu na Javorník ( 1033 m.n.m.) a spaní opět v Hoslovicích. Lucka zvažovala jak s Jurym, který měl docela problémy se slézáním kopců a občas i zakulhal - holt zvyklý pouze na rovinky Českobudějovické pánve :-(. Dohodli jsme se, že tedy pojede s námi kus cesty a pak dají oraz a vyčkají na nás. Z Hoslovic na Javorník a zpět to vycházelo na nějakých 25-30km hodně kopcovitým terénem. Část z toho už jsme jeli i loni, takže jsme se ani jednou neztratili. Navíc jsme dostali ještě v Hoslovicích radu, že s nemáme držet hlavně místní koňostezky, takže jsme se nejali objevovat nová dobrodružství a zůstali u loňské jistoty. Na chvíli jsme stavěli ve krásné vesničce Dobrš vzniklé ve 13.st, kde nás poctivě odchytil místní průvodce a odmítal pustit, dokud si nekoupíme aspoň nějaké pohledy apod, což Honzovi naštěstí nečinilo problém ( to už se až tak nedá říct o Líbě :D ;-)) Z Dobrše jsme mířili do Vacova kde jsme na autobusové zastávce "odložili" Lucku s Jurym a mířili dál na ten obrovitý kopec, který se tyčil přímo před náma. Bylo už dávno po poledni a všichni už jsme měli hlad, tak jsme to nevydrželi a 4 km před cílem jsme vyhlásili generální stávku a svalili jsme se do trávy ládující se vším, co bylo po ruce. Bylo nám tam tak pěkně, že se nám nechtělo ani vstávat a pokračovat. A jelikož nás nic nenutilo, tak jsme na ten Javorník prostě nešli.... ale pššššš :D
Ve Vacově jsme nabrali Lucku ( tedy ve skutečnosti jsme se pěkně minuli a pak na sebe dlouho čekali) Bez jedinného kouknutí do mapy, už jsme trefili zpět. Dorazili jsme celkem brzo a koně byli ještě plní sil ( někteří až moc), tak jsme zamířili na hoslovické kolbiště trochu potrénovat před zítřejšími závody...
Po tréninku nás přepadl hlad a my se vydali celí natěšení na teplou krmi do penzionu náležícímu k ranči. Moc na výběr nebylo, ale tak tedy hovězí řízek s hranolkama nakonec vyhrál. Byl zaručeně z místních zdrojů a asi toho v původním stavu hodně v tom místním terénu nachodil ;-D
Třetí den:
Druhé probuzení v Hoslovicích bylo opět náročné - pěkně vymrzlí, oči oteklé a vyčouzené z večerního ohýnku skoro nešly otevřít a zrovna bylo nutné vstávat dost brzo - kvůli závodům. Ale na obloze se začalo klubat aspoň to sluníčko a to hned zvedne náladu! Museli jsme fofrem vyklidit náš příbytek, jelikož to byla ve skutečnosti jídelna a prodejna občestvení. Stejně tak ani naši koně nemohli zůstat na pastvině - to bylo totiž budoucí opracoviště.
Závodní den probíhal v klidu a k naší spokojenosti - usurpovali jsme s Luckou 2 mašlátka ... více na http://www.rancliberte.wgz.cz/zavody/hoslovice-11.html. Až tedy vlastně na hloupou nehodu, kdy si Líby Mamut na opracovišti před parkurem trochu vymýšlel a při jeho vzdušných kreacích se Libušce nějak podařilo mu sedřít do krve pravý koutek -> od této chvíle musela jet Líba jen ohlávce. To chtělo opravdu hodně kuráže, mamut byl chvílema jak odjištěný granátek na udidle, natož jen na provazovce. Nenechali jsme jí v tom samotnou a užili jsme si to s Libouškou všichni :D ;-)
Někdy kolem páté jsme konečně dozávodili a nasedlali. Vydali se k Nehlsům do Volenic, čekalo nás pouhých cca 13km - pohodička. Koníci pěkně šlapali, krajinka byla perfektní, a tak nám to s Klárkou prostě nedalo a kousek před Nehlsovejma jsme se trhly a zamířily si to do těch úžasnejch kopců, na který jsme se tolik těšily! Nemá cenu to okecávat - lítaly jsme tam s Kláry tryskem jako paka nahoru a dolu a smály se všemu jak prdlý puberťačky :D. Nio s Osíkem měli sil na rozdávání, ( aby ne když jsme přesně kvůli tomu od února tak poctivě oba trénovaly;-)) a tak se nám ani zpátky moc nechtělo, ale už se pomalu plížil západ slunce, takže bylo rozumné hejbnout a ubydlet se u Nehlsů, kde už nás zbytek party čekal.
Nacpali jsme se do chatky pro čtyři, Honza se obětoval a spal na zemi. Náš jedinný muž opět rozdělal ohýnek, při kterém jsme vyjma opékání buřtů a sušení čerstvě umytých vlasů, plánovali i zítřejší cestu.
Čtvrtý den:
Matrace byla tak kráásně měkká - oproti hosloviskému parketu nejmíň o 1000 % ;-). A konečně už také nebyla zima. To bylo veselejší vstáváníčko! Dnes nás čekala cesta na Rábí. Loni jsme museli těsně před tímto cílem zbaběle kapitulovat. Letos tedy už musel být pokořen! Jelikož jsme se vraceli na noc opět k Nehlsům, mohli jsme vyrazit bez bagáže, a to se jde samozřejmě úplně jinak. Cesta vycházela celkem pěkně - dle mapy to vypadalo na samý asfalt, ovšem nakonec hezky lemovaný loukama. Kopýtka měla radost. Trochu jsme se obávali o Juráška, pořád jsme byli ještě ve slušně kopcovitém terénu. Luci ale ze všech kopců slézala a my je tedy prostě šli jen krokem. Tak i přesto cesta ubíhala mílovými skoky až na zádrhel, kdy jsme omylem, nic netušíce vjeli do obrovské ohrady a prakticky nezbývalo nic jiného, než vylézt překračováním drátu pod proudem - veselá akcička;-).
K Rábí jsme úzkou kamenitou pěšinou dostoupali někdy kolem druhé hodiny odpolední. Lidí zde bylo jak sr:::k. To jsme až tak nečekali. Samozřejmě jsme byli středem vší pozornosti. No co - cíl musel být zdolán - a tak jsme si to štrádovali po středověkké dlažbě úzkou chodbou, jak neflšovaní zbrojnoši či snad třeba i šlechtici, až k nádvoří. Zaskočili nás ale otočné závory ( jak v nějakém supermarketu), tak nezbývalo než trapně otočit celou naší karavanu a naštvaně jít zpět. Holt to není Hempenpenk, kde jsou koně vítaní.... Došli jsme kousek pod hradby a zaparkovali si to na jedinném kousku trávníku, co zde široko daleko byl. A pořád byla kolem obrovská kopice lidí. A byly zde také stánky s jídlem. Aspoň něco!. Dali jsme si za nekřesťanské peníze bramboráky, na které byla pekelně dlouhá fronta. Luci zabodovala u kuchaře ze stánku a dostala za dlouhé čekání dokonce bramborák navíc - osobně donesený ;-);-)
Zpět jsme se vydali stejnou cestou. Ještě jsme se posilnili " zaručeně pravou a nejlepší zmrzlinou z Opočna", a domů až na malý deštík už to jelo samo. Před Nehlsovejma jsme po tom cpaní u Rábí dopřáli i koním a nechali je sníst tak asi půl pole kukuřice (což jsme doufali, že bude jako dostatečná úplata na následující náročný den).
Den pátý:
Ráno jsme Nehlsům stihli ještě vyjíst spižírnu - buřtíky, domácí ovčí sýry, domácí chleba, vajíčka a k tomu čerstvě nadojenné ovčí mléko. Hmmmm! Pak jsme se rozloučili s domácími i jejich zvířectvem ( předně s rozkošnými housátky a třemi koťulátky) a vyrazili do Malenic. Původně tedy byla domluvená odchovna a penzion v Nihošovicích, ale na poslední chvíli jsme si to rozmysleli - prostě to máme v Malenicích rádi ;-). Počasí si ten den dalo pauzu od všech těch průtrží, které se nás přechozí dny držely jako klíšťata a bylo konečně docela letně - chvílema až dusno. Najeli jsme si na žlutě značenou turistickou stezku a po ní si to štrádovali tím pravým pošumavským kopcovitým terénkem. Na jedné z nejhezčích vyhlídek dne jsme dali dlouhou pauzu, a pak se napojili na červeně značenou turistickou, která nás zavedla opět do Volyně. Tahle červená by nás nádherně podél Volyňky dovedla až do Malenic - to bychom ale nesměli na poslední chvíli změnit ty Nihošovice za Malenice. Červená vedla i přes ně a protože jsme trooošiinku lhali, tak by nebylo moudré se tam ukazovat. A tak jsme museli zvolit o kousek delší jinou cestu. Což to by nevadilo, ale ta cesta byla po hlavní volyňské výpadovce, všude okolo jen ohradníky - vůbec nebylo kam uhnout. Bylo to nekonečné dlouhé, stoupání s obříma serpentýnama a samozřejmě provoz jak blázen, hlavně ti rozjetí kamioňáci zrovna nyní měli všichni jak na potvoru šichtu. Bylo to doslova chvílema sadomaso - kdepak nějaká Židova strouha u Tejna - ta tomu nesahala ani po kotníky! ;-P . Na konci serpentýn už jsme byli všichni, jak dvou tak čtyřnožci, úplně vyfluslí. Poslední dva kiláčky po té šílenné cestě jsme si zkracovali po náhle vynořené lesňačce. Samozřejmě jsme netušili kam nás dovede. Kde je Ranč M jsme z tohohle úhlu věděli jen matně. Takže ke konci dne jsme se ještě i trochu ztratili. Slitoval se nad námi až místní traktorista a s jeho pomocí jsme se za chvíli už seznamovali s novotami na ranči.
Za chvíli přijel i Roman Mrázů, ukázal nám jak se mu pěkně rozrostlo stádečko amíků, a bohužel jsme také viděli i jeho zrovna ten den zraněného (zlomenná noha :-( ) hřebčouna WPBR. Koníky jsme ubytovali poprvé dohromady ve veliké ohradě. Byla bez proudu, ale že by někam šli jsme po tak náročném dni nevěřili. Lucce dorazil David, asi už se mu moc stýskalo. Držel s námi basu a také se ztratil ... jel původně do Maletic místo do Malenic ( jak z groteskního filmu :D:D:D:D) My jsme se rozkramařili opět na místním podiu - ajaj zas prkenné lože . A za chvíli už plál táborák našeho posledního večera...
Den šestý
Konečný den našeho putování nás vítalo celkem optimisticky slunečné ráno. Opět jsme měli menší šok, kdy prostivínská trojka koní se zvládla v té velké ohradě zašít - asi doufali, že už dneska nikam nebudou muset, chudáci! Nasedlání už jsme měli zmáklé v cuku letu, a tak jsme se bez otálení vydali na cestu. Dneší den byl nejnáročnější z celého vandru - přes 35km. Loni jsme měli úsek Malenice - Protivín rozdělený do dvou dnů. Poslední den jistě nebylo chytré mít v plánu nejdelší štreku, ale holt to tak vyšlo ( kdysi už jsme to také se Zuzou a Míšou daly v pohodě a to i se zajížďkama;-), takže jsme věřili,, že to zkrátka dáme i dnes.
Naštěstí kopečků ubývalo a to především pro Juráška znamenalo velké plus. Osík v půlce dne zprovoznil kompas v hlavě a došlo u, že už je to opravdu směrem domů, a tak si samou radostí začal vyšlapovat, jak kdyby to bylo na prvním dnu a měl ještě sil na rozdávání;-) Osík motivoval i ostatní a cesta pak pěkně ubíhala. Koně už jsme i tak dost šetřili a hodně šli po svých. Pod Helfenburkem jsme dali pozdně polední pauzu na oběd a zase se všichni svalili do trávy jak šunky. Vzbudil nás až místní chlapík v džípu, který si myslel, že se někomu zaběhli koně, a jal se to hned zjištovat. Od Hempenpenku už jsme jeli pozpaměti přes Krajníčko, Bílsko a Skočický hrad. U Skočického hradu se nám to lehce pomotalo ( je to tam nějaké začarované - říkám to pořád!) a vyjeli jsme u Křtětic. Nebylo to ale naštěstí nijak extra mimo, tak jsme zde najeli na nám už z vyjížděk známou polňačlu, která nás zavedla do Chvaletic. Odtud už to bylo jen kousíček - Babka, Bor, koleje - A konečně naše pastvina na dohled. Byl to krásný pocit! Že jsme to všichni zvládli a nikdo to nevzdal, že jsme se vůbec nakonec domluvili a že celou cestu panovala supr nálada! Prostě nádhera!
tak a jelikož we webgarden jako obvykle zase seká a nelze chronologicky doplnit naší komplet cca 6GB sbírku :D, dávám sem odkaz na FB http://www.facebook.com/media/set/?set=a.271660252881562.62294.164140866966835&type=1 , kde se dá také něco z dalších foteček najít...