Vítám Vás na stránkách Ranče Liberte
Statistika
NÁVŠTĚVNÍ KNIHA = VÁŠ PROSTOR ;-)
Login
Závody
Nečekanou náhodou, stejně jako v loni , jsme se ocitli i letos na hoslovickém kolbišti.
Opět jsme totiž vyrazili na týdenní vandr, který se prolínal termínem s hoslovickými čjf hobbíky. My s Osíkem jsme měli jasno - budeme drezurovat, ale Lucka D., která tentokráte s sebou měla hakláckého Juráška a Líba s půjčeným (taktéž hakláckým) Mamutem nad disciplínami celkem hloubaly. Nakonec ale obě zůstaly jen u parkuru.
Do Hoslovic nám musela být dovezena kompletní anglický výstroj - na vandru jsme přecijen byly za totální westerňáky a zde by nám už western neprošel. Transformace se naštěstí zdařila a mohl začít náš obvyklý pokus o neztrapnění se a třeba i o ulovení alespoň nějaké té mašle...
Začínalo se jako obvykle drezurkama. Úlohu Z1 už začínáme mít s Osim docela natrénovanou, tak jsme to viděla i celkem nadějně. Bohužel po prudkých průtržích byl hoslovický povrch kolbiště dost odplavený a smíchaný s drenáží, na což Osíkova vandrovnicky již ošoupaná kopýtka reagovala celkem nesouhlasně :-( I tak ale vyjma levého cvalu ( stejná chyba už potřetí!!!) se pan Osík pěkně snažil. Z výsledkové listiny jsem nakonec zjistila, že jsme se opět umístili na našem " oblíbenném - neoblíbenném" šestém místě. Procentuální ztráta k přednějším příčkám ale nebyla vůbec velká, takže od loňska jsme k mé radosti už konečně asi někde jinde -> úkol splněn.;-)
No a v druhé drezurce - všeobecně neoblíbenné Z2 to nakonec dopadlo ještě lépe. Ačkoliv jsem to vůbec nečekala, byla jsem vyhlášenná na pátém místě a ze samého překvapení mi musela Lucka půjčit i Juráška, protože Osík už byl odsedlaný a ubytovaný na boxíku;-). Takže z Hoslovic doma máme i krásnou velkou mašli...
Za drezurami byly na řadě jak jinak než parkury. Do 40tky se chystala Líba s Mamutem. Tomu se nějaké opracování ale vůbec nepozdávalo a při jeho snaživých kreacích pokoušejících se vysvětlit Líbě, kdo komu šéfuje, si mamut bohužel poranil papulu :-( ... tak samozřejmě nezbývalo než odhlášení....
Do následujících 60-tek ale nastupovala už Lucka, jejíž Jurášek naštěstí vše zvládal s nadhledem a tak žádné takové zranění nehrozilo. Parkur 60cm byl na oko postavem velmi sympaticky. Ve zkušebním skákáním to ovšem Jurášek nevyhodnocoval stejně a na skoku č. 2 nebylo při opakovaných pokusech o zábavu nouze ;-). Lucka se ale nevzdávala a vyjma tohoto oxeru v parkuru šlo vše jako na drátkách. Nakonec i tento skok dali a kdyby jen to! Za malinké překročení ideálního času získaly jen 1 trestný bod. Takovýto výkon logicky musel být odměňěn - a to krásným čtvrtým místem!!!.
Dle přihlášky měla Lucka nastoupit ještě do 90cm parkuru, na poslední chvíli si to ale raděj rozmyslela ) přecijen Jurášek není na oxery moc zvyklý a soudě dle toho s jakou rezervou je skákal v 60tce, v 90tce by to mohlo už být takzvaně o " hubu" ;-)
Takže nakonec z oficiální čjf hobby se zdají být zatím k našemu velkému překvapení druhou nejvyjdařenější akcí letošního roku....;-)
Foto by Zdenda
A hned další týden po Skalách jsme vyrážely do Štětic k Elišce Konvičkové. Čekali nás zde jak jinak než drezurky a parkury.
Původně jsme měli vyrážet čtyří - Kláry ( neo), Jíťa ( kakí), Luci D. (Cartouche) a já ( Osi), ovšem hned při výjezdu zjistila Lucka vážný defekt na výstroji a jelikož nás čekala plánovaná hoďka a půl ve velmi svižném tempíčku, musela to raděj vzdát:-(
My zbylé tři jsme už do Štětic dorazily v pohodičce. Já, Jíťa i Kláry jsme jely drezurku pro pokročilé. Obdélník se koníkům moc nelíbil, připadal jim asi poněkud menší a klouzavý, takže moc nešlapali. Ikdyž vlastně u Nia to nebylo vůbec na škodu. Po této drezurní úloze jsme se ještě s Osim pokoušely snažit v Z1 ale dopadlo to podobně. Ačkoliv žádná katastrofa, to zas ne ( no ikdyž teda ty paty - viz foto - jsou odstrašující dostatečně:D:D).
Drezurky se táhly nekonečně dlouho ( jak už to bývá ;-)), ale na parkur samozřejmě došlo, ten jela již jen Jíťa a ikdyž opět žádné mašlátko nedostala, rozhodně mohla být se svým výkonen spokojená.
Foto by Jíťi foťák a Míša Š.
Na 9.7 si Marešů ze skla připravily prázdninové hobby závody s Rožrmberky. Akce byla mediálně maximálně zprofanovaná, takže se dala čekat obrovská divácká i jezdecká účast.Tak se i stalo a jezdců dorazilo dokonce něco přes padesát.
Program byl opravdu nabytý od brzkého ráno. Začínalo se drezurami. Účastnily jsme se jich já s Osíkem a Jitka s Krakenem ( tentokráte v kompletní anglické výstroji!!!!). Obě jsme se samozřejmě snažily;-), ale mašle žádná, ačkoliv mimo jsme se dozvěděla že jsme s osíkem obsadili šesté místo - tak příště zapracovat ještě o kousíček víc...
Po poledním nástupu byl připraven již parkur do kterého odvážně nastupovala Jitka s Kakím ( 60cm). I přes všechny nervíky kolem to nakonec dopadlo pěkně a dokončily a žádná obávaná ostuda se nekonala. Do 80-tek se na Krakena vyhoupla Lucka daranská která stejně jako Kláry pouze divákovala - bohužel došlo na popletení kurzu i zaštycování - holt ne vždy se daří...
Po parkuru jsme nastoupili na trailík, který jsme všichni zhodnotili jako moc pěkný s obtížností přesně akorát. Já i jíťa jsme vše vyjma zpropadeně úzké, dlouhé kluzké lávky přešli jakš takš šlušně ( my s Osim dokonce jen 2 tr.body), ale byla zde kopice lepších. Po trailu už jsem si jen v rámci cviku s osim procválala barrely, které i přesto že jsme je letos snad ani jednou netrénovala, jsme jeli o 100% lépe než loni.
pak už jsme mizely domu ačkoliv následovaly ještě klobouky tyče a skákání masek. večer se konala totiž ještě zábava a bylo nutné se trochu zkultůrnit - což po takhle náročném dni dalo docela práci;-)
Foto by Luci D. a kláry
Na 11.6 si pro nás semičtí připravili čistě anglické závůdky. Dopoledne byl na programu parkur a představení dětí z místního JK, odpoledne pak drezury pro začátečníky, pokročilé a drezura Z2.
Máme to co by šutrem dohodil, takže odjezd byl pěkně v poklidu ráno. Nasedali jsme já na Osiho, Kláry na Nea a Lucka D. na Cartuše. Libuška musela být v práci, takže zase nic... Trochu nás vyvedla z míry zatarasená lesní cesta a extrémní parno již od rána, ale to nás ve skutečnosti ani moc netrápilo - > spíš jsme měly sucho v krku z našich následujících výkonů - šlo totiž Cartušovi historicky první závody a o Osíkovi s Niem po totálně nevydařených Petrovicích asi jen škoda mluvit. Celý den byl pro nás takový větší otazník :D
Kláry nakonec zvolila pouze diváckou alternativu. Lucka a já jsme se ale rozhodly drezurovat. Bylo opravdu příšerné vedro a na naše starty došlo prakticky až ke konci dne takže jsme byly vyfluslí již jen z čekání. Ale nenechaly jsme se odradit. Nastupovala jsem do drezury pro pokročilé, která silně připomínala drezuru Z1. Osíček kupodivu vůbec nezlobil, naopak, takže z celé jízdy jsem měla nakonec velmi dobrý pocit. Lucka s Cartušem jeli tutéž úlohu. Cartuš se sice trochu šprajcl u různých bubáků, ale na první závody to také bylo celkově kladné vystoupení. K mému překvapení jsme s Osíkem dokonce byli i omašlováni a obsadili krásné 5.místo.
Jako úplně poslední se jela drezura Z2, ve které jsme s Osim byli taktéz zapsaní. Očekávaným kamenem úrazu bylo nacválání z kroku, které se nám nakonec "povedlo" na druhou nožku a dost kostrbatě, ovšem jinak jsme se oba s Osim snažili jak jsme mohli a ačkoliv tato úloha již byla lehce nad naše síly, myslím že jsme zabojovali a ostudu neudělali.
Večer jsme se kvatlem vraceli dom ( buřina již hrozila kousek od nás), byli jsme totálně urvaní a spálení ( viz poslední foto), ale tentokráte jsme jeli vesele ...;-)
Foto by Míša Š.
Na 7.května si pro nás Káťa Santarů připravila již pátý ročník petrovických minizávodů a show. Vždy se moc těšíme na přátelskou atmosféru zde a tedy pískové kolbiště též ;-) Takže i letos jsme vyrazily celé natěšenné již v pátek, abychom další den závodily s pěkně odpočinutými koňmi když to do těch Petrovic máme těch cca 35km.
Jak se ukázalo, nebyl to zrovna chytrý tah :D Naši milí koňové nám to dali náležitě "sežrat"! Tedy z našeho slavného tria Kláry ( Neo), Líba ( Qita) a já (Osi) to nakonec aspoń se ctí zvládl ten nejméně pravděpodobný a to pan Qiťa! Milý Neo a pan Osík si z nás dělaly šoufky nejvyšího kalibru, takže jsme si utrhly akorát pěknou ostudu.... hlavně že jsem měly rančerská trička;-) - no holt nemůže být pořád svátek ...
Takže letošní Petrovické závody sice vyšly organizačně opět skvěle i počasí nám přálo, jen ta radost se nám trochu někam vytratila při zamyšlení nad našimi výkony...
Tak jsme se zařekly, že na sobě začneme pořádně dřít a uvidíme zdali to přinese ovoce ?!
Foto by Pavel Lojík
Se Šárkou Návarů z vedlejší Stáje Šárka jsme již od loňského léta spřádaly plány na téma - hobby závody v Protivíně. Šárka si vzala na starost anglické disciplíny drezura Z1 klusová, drezura Z1 klasická, parkur pro děti s vodičem, parkur 50cm a parkur 7Ocm. Na mě vybyly dvě soutěže a na ty jsem přiřadila trail a barrely.
Slavností den byl zvolen na 23.4 a i se shora nám bylo přáno - vyšlo přímo dokonalé letně jarní počasí. Jezdecký den se konal na kopci nad Rabyní kde byl dokonalý výhled na celý Protivín a celkově kopice prostoru takže jsme pro urychlení závodů zvolii i verzi se dvěma kolbišti. Trochu jsme se báli, že se potencionálním divákům nebude chtít vyrazit tak daleko za Protivín, ale naše obavy byly plané, diváků dorazilo neuvěřitelné množství a stánek Fandy Plachého s občerstvením šlapal neustále na plný výkon.
Za naši stáj jsme vyráželi ve složení Líba - Ferda, Lucka D. - Qita já - Osiris a navíc snámi jeli i den předem dorazivší Jitka - Kraken a Hanka - Mário. Začínalo se v 9.hod klusovou drezurkou, které jsem se účastnila já, Jitka i Hanka. Obě holky drezurovaly ve westernech, my s Osiriskem jsme po poctivém tréniku již jeli jako praví angličáci. Možná i to a samozřejmě především Osiriskovo tentokráte výborná nálada nám vynesla dokonce druhé místo. Jíťa jela také skvěle a odnesla si mašli za místo páté. Následovala drezura Z1 klasická, kde Lucka D. jela velmi stylově, ovšem vyskočit dvakrát z drezurního obdélníku dle pravidel bohužel jakoukoliv šanci na umístění vylučuje ;-).
Poté jsem již měla velké "hoňky" já jako pořadatelka a rychle přestavěla s kopicí pomocníků (než se vyhlásily výsledky) drezurní kolbiště na kolblště trailové. Jezdce trailu čekal projezd lanovou brankou, úzký můstek, procválání uličky, klus přes kavalety, překroky přes kavaletu, couvání kolem barrelu a přenos břemene ( svázané pet lahve). Úkoly tedy nebyly zrovna jednoduché, přesto se s nimi většina účastníků poprala na výbornou, ikdyž dva dětské pády z rozverných poníků zde bohužel také byly. Za náš ranč jela Líba s Qíťou a Já s Osim a také Jitka s Kakínem plus Hanka s Máriem. Nevím jak, ale Osíkova dobrá nálada pokračovala i do této disciplíny a vybojovali jsme si také mašli za kásné čtvrté místo...
Po vyhlášení trailíku se jen přešlo na druhé kolbiště, kde již byl vystavěný parkurek. Začalo se dětmi s vodiči, následovala 50-tka, kde Libuška s Ferdou získala dokonce páté místo!. Jíťa s Krakenem to také zkusila, ovšem Kraken to pojal zas jak u něj bývá zvykem - po svém - a u každé překážky vymyslel nějakou tu pravou a nefalšovanou "krakenovinu" - což jíťa k pobavení publika vždy řádně okomentovala :D.
Po sedmdesátce již byla na rozpisu dne poslední disciplína a tou byly barrely. Všichni se snažili, včetně naší Líby s Ferdou, ale vítežství připadlo jednoznačně na J.Koláře zastupující Jižanské jezdce ( kteří k nám ve velmi hojném počtu dorazili),druhá byla J. Shanntal. Po bleskových barelech už zbylo jen vyhlásit jezdce dne, a tím se k překvapení všech stala jedna z nejmenších účastnic, která taktéž závodila za již zmíněné Jižanské jezdce. S radostí jsme jí předali krásný pohár a přáli mnoho úspěchů do dalších let.
Posledními závody sezony 2010 byla anglická akce u Elišky Konvičkové ve Štěticích. Letos už jsme zde byly, takže jsme se těšly do milého prostředí mezi fajn lidičky. Ovšem hned druhý den po našem hubertu, to byl lehce vražedný termín ;-) Jitka, Líba i já jsme i tak na tu 6-tou vstaly, (dokonce už do pravého mrazivého podzimního rána) a za totální mlhy, jak jinak než po kopejtkách, vyrazily do Štětic.
Já se s Osim účastnila dvou drezurek, Jíťa drezury a skoků a Líba jen skoků. Moje první drezurní uloha byla spíš jízdou zručnosti pro děti, a taky že se jí účastnily jen děti - bylo to trapné, ale co by člověk neudělal proto, aby se jeho oř mohl lépe rozkoukat :D -> Osirisek (abych si připadala ještě blbějc) byl zrovna ale ten nejhodnější Osirisek na světě ,,, no nic ,,, ;-) Ulohy DU už jsme se tedy zhostili čestně a myslím i celkem na úrovni. Jitka s Kakím nakonec zajela také moc pěkně a byli hned o umístění za námi.
Ve skocích se Ferdovi i Kakímu také dařilo, ale mašli to bohužel opět nevyneslo žádnou. Ale o ty mašle přeci nejde, že jo ;-)
Tak poprvé jsme našli čas a odvahu zavítat na závůdky také do Štěkně.
Pojali jsme to formou velmi náročné jednodenky. Do Štěkně to máme asi 18 km, trochu jsme se motali, ale nakonec se zadařilo na místo určení dorazit těsně před začátekem. Byl to trochu stres - přiznávám. Naše slavné složení tentokráte bylo Jitka - Kakí, Klárka - Qiťa a samozřejmě já s Osim. Klárku jsem " omylem" :D zapsala do kategorie dětí, po mašlích si narozdíl od nás mohla tedy dovolit nejen pokukovat.
Pořadatelé pro nás měli připravený pěkný trailík, barrely, tyče a jízdu na divokém býkovi. nesmím zapomenout také naa skvělou atmosféru a důležité občerstvení...
Naše představení jsme začali celkem náročnějším trailíkem, pořadatelé naštěstí jezdcům umožnili seznámení s překážkami, takže nakonec z toho totoální ztrapnění nebylo. Dokonce Klárka s panem Qiťou si vedli i neobvykle slušně, přímo nám padala čelist. V její nové kategorii jí to vyneslo i nějaké 5.místečko. Jíťa zajela tak nějak průmerně stejně jako Osík.
Barrely nezačaly nijak slavně. Hned první startující jezdkyně se po stopu své klisny a následném elegantním saltu rozplácla na zemi. To mě varovalo a naštěstí jsem připravená neopouštěla stejným stylem Osíkův hřbet, když po spatření stejného bubáka, také udělal ukázkový stop. Trochu nás to rozhodilo,ale zbytek jsme už dali v pěkném svižném cvalu. Qi´ta také pěkně cválal a Klárce to opět vyneslo nějaké zadní stužkové místo.
Jíťa barrely i tyče jela raději v klusu na dojem, což se jim dařilo. My jsme v tyčkách, které jsme viděli poprvé, chytili nějaký stresík, tak jsme to také vzali nakonec ryze tréninkově poklusem. Kláry tyče nejela - asi se bála, aby panu Qiťovi neupadli nožičky ( popřípadě nepopadli všechny tyčky ?! těžko hádat :D)
Jízdě na elektrickém býkovi jsme se vyhli obloukem. Přecijen domů nás čekalo opět 18km a nechtěli jsme v tváří tvář Cocacolovému býkovi přijít k úrazu. Přechozí soutěžní zápolení nám k radosti bohatě stačilo.
Foto by Aneta Hnyková,a kdokoliv z nás kdo vyfasoval do ruky Jíťi foťák
V sobotu 25.9 jsme se sešli všichni známí z okolí na místních hobby závodech u Jarušky Zachů v Tálíně.
Od rána z nebe padala samá voda, ale to nás rozhodně neodradilo. Od nás jsme vyjeli ve složení Kláry - Qita,Jitka - Kraken a já s Osíkem a Huci ( původně měla jet na Huci Monika S., ale přece bych Huci neošidila o její první závody :D) Ukázalo se to nakonec jako dobrý tah - Hucinka perlila.
Den začal nemile splašením Zuzky Dasty na kterou se přiřítil Jarušky poňda hřebeček a Zuzce se samovolně rozepla panik karabina -> koně pak běželi až do Ždára.:-( naštěstí je majitelé odchytili dříve než se něco přihodilo a závody tak mohly pak už v klidu začít.
První diciplínou byl parkur, nezáludný, ale na malém prostoru. Kraken měl púvodně v plánu - no těžko říct co, ale rozhodně nic milého pro Jitku - ovšem nakonec si to rozmyslel a v klusu parkurek nakonec dal pěkně. Qiťa nezklamal - držel se svého stylu :D. Osík opět chvílemi tvrdil, že kavalety nikdy neviděl, a tudíž přes ně nemůže přeci skákat. Zato ale Hucinka skákala jako fík, dokonce i vytočila téměř všechny obraty - zkrátka jela perfektně a hned za 4.místo!.
Další byla drezura Z1, tu jsem jela s Osíkem, který nebyl schopný se ani na chvíli koncentrovat a tak ukázal velmi podprůměrný výkon, což dokazuje i to, že byla lepší naše Hucinka - dokonce 5.místo -> dost "husté" na koně, který za svou kariéru jezdeckého koně nikdy nemusel projet jízdárenský roh korektně :D
A poslední diciplínou byl trailík na ruce plný mega záludností. Většina koníků to ale zvládla na jedničku s hvězdičkou včetně Krakena, Qiťi a samozřejmě Hucinky. Pan Osík se vyděsil hned v první polovině - nasazení plastového jakoby kruhu na krk-, takže jsme raději nedokončili.
Vlastně úplně poslední disciplínou bylo vyhodnocení nejlépe zapletené hřívy - a to konečně přišla Osíkova chvíle - vyhráli jsme!!! dostali jsme dokonce obrovský čokoládový míč ( moc dobrý) :D
Před odchodem nám ještě Míša s Gerdou ukázala skvělou ukázku NHS, stejně tak i Jaruška a její svěřenkyně. A jelikož stále pršelo a pršelo a my byli celí promoklí, tak už jsme jen Jarušce poděkovali za super organizaci a oběd (bramboráčky, kafíčko, čaj...) a rychle šupajdili domů ( no rychle, tak abychom nezabili Klárku na Qi´tovi;-))
Jelikož jsme totální blázni dychtící po totálním ztrapnění tenhle rok skoro víkend co víkend, vydali jsme se 16.září na další závody, tentokráte do Sudoměřic u Bechyně.
Sudoměřic nejsou zrovna blízko - dobrých 35 km od Protivína minimálně. Takže výjezd v pátek byl jistý. Z našeho ranče jsme se vydali ve složení Jitka -Kakí, Líba - Ferda, Lenka - Neo a já s Osíkem. Čekala nás hodně náročná cesta z poloviny zcela neznámým terénem, projetí celého Týna skrz naskrz a pokus o přežití při průchodu tzv. Židovou stezkou.
Až do Týna byla cesta naprosto v pohodě ( vyjma tedy jednoho extra zákeřného potoka, na kterém se všem koním skvěle dařilo zkoušet naše nervy a Ferda dokonce zvládl Líbu položit na lopatky :D). Týn jsme šli celý pěšky, lidé samozřejmě na nás koukali jako na zjevení, ale šlo to.... Byli jsme se podívat na otáčivém hledišti a i u Jitky přímo před panelákem. Pak následovala cesta kolem jakéhosi Depotu až k tzv. Židově strouze (= úsek zcela nepřehledné cesty, v prudkém údolí, které se nedá nijak rozumně obejít - olemované svodidly, bez krajnice a s auty s tachometrem neklesajícím pod 90km/hod) Jitka nám naštěstí sehnala dokonce dvě doprovodná vozidla, takže s jejich pomocí jsme se o život nakonec bát nemuseli... Zbytek cesty už byl přes krásné cvalovky. V pozdních odpoledních hodinách jsme pak konečně dorazili do Sudoměřic. Koníci byli ubytovaní v ohrazeném přístřešku, Kraken pro jistotu dostal své soukromé apartmá. Již za tmy jsme se pak vraceli zpět do Týna, kde jsme já i Líba měli nocovat - u Hubkových v paneláku. Pro Lenku přijel Romíček. ;-)
Další den jsme si dali sraz časně ráno, ale jelikož jsme museli ještě dopilovat naši volnou disciplínu (tři dny před závody, jsme se dozvěděli, že trail je zrušen a nahrazen volnou disciplínou, které bychom se měli uuurčitě zůčastnit!) Závody začínaly ve 3/4 na 11 a my jsme jen tak tak narychlo stíhali sedlat, takže jsme koně ani nezvládli včas seznámit s prostředím - ale ono by to bylo stejně jedno, jelikož do pískového kolbiště se ani nesmělo.
Závod začínal parkurem - křížky ( měly být malé, ale měly tak 60cm :-(), takže se účastnila jen Líba s Jitkou, Osík nikoliv. Líba by zajela perfektně, ale bohužel si zahákla chapsy o hrušku a tak její výkon byl na Ferdu dosti podprůměrný. Každopádně jí ale vynesl pěkné 5.místo (mašle a štangle salánu:D). Jitka si vedla také perfektně, nejenže skákala, dokonce i Jitka řídila;-) ( pozn. obvykle řídí Kraken :D). Poté následoval parkur 70cm a pak parkur 100cm, ve kterém jsme již neměli kupodivu :D zastoupení.
Počkali jsme si až na barrely. Začínala jsem já s Osim, publikum skvěle fandilo, což Osíkovi ale zrovna nepomáhalo, tak jsme si barrely prošli dle komentátora korektně, ale rozhodně ne v předepsaném chodu:D. Jíťa s Líbou jeli pěkně. V druhém kole už si Osík dodal odvahy (nebo spíš já) a jeli jsme i cvalem, ale to by nebyl on, aby se prozměnu nelekal písku, který mu lítal od kopyt směrem k hrůzostrašným a koňěžroucím plechovým obludám =barrelům -> ale výkon na něj to byl moc pěkný!. Jíťu Kakíno trochu odvezl směrem k východu a Ferdyšovi už opravdu docházela šťáva. Zlé to nebylo, ale o mašlích bychom si nemohli ani nechat zdát...8-) Pak byla na řadě už jen právě slavná volná disciplína, Libuška se na ní tak těšila, až raději přemluvila Jíťu aby "ztratila" CD s naší muzikou - takže velká sláva se nakonec nekonala :D.
Večer byl v místí hospůdce country bál, na který jsme také zavítali. I přes to, že jsme se příliš dlouho nezdrželi, jsme se k Jitce domů a do spacáků na gauči vraceli až na dvanáctou hodinu. Ráno tak vstávání opět nebylo příliš veselé, ale přes mlhu vykukovala sluníčko - takže naděje zde byla ;-). Ze Sudoměřic už jsme to frčeli pěkně cvalem, kde to jen šlo. U paneláků v Týně jsme povozili Jitky Tomáška a sousedovic Vašíka. Já se dozvěděla od Toma, že pan Osík je hrozně vratký, a pokud ho já - teta - rychle nesundám, jistojistě okamžitě spadne :-). Chytil nás nějaký kručobřuch, tak jsme si ještě v Týně v čínské restauraci objednali nudle - dali nám jich MEGA kopici, takže jsme jejich zbytek pak ještě vezli v brašnách domů. Těch 15 km, které nám zbývali už byly dosti pohodové = bez nástrah a na pastvu jsme tak stihli dorazit celkem rozumně.
P.S. Takže ve stručném zhodnocení: Celkem náročný výlet, při kterém jsme si ale užili pískové kolbiště ( to my moc rádi :D), Líba vyhrála 5.místo v parkuru, Jitka zjistila, že s Kakím zvládá skákat a já aspoň nespadla;-). Jo a taky jsme se dozvěděli, jak se dělají děti : To se velká buňka, která se jmenuje Měňavka velká, spojí s ještěrkou a vznikne z toho buňka, která se pak jmenuje Tomášek :D! ( No je asi jasné, kdo nám o vysvětloval :D:D)
Foto by Nigelka666
A bylo po protivínské svatoannenské pouti, což jednoznačně naznačovalo blížící se termín našich oblíbených Semických westernových závodů.
Libuška měla menší-větší tahanici o volno, ale nakonec si ho vybojovala, Klárka s účastí počítala stejně jako Jitka a mě nevyjímaje. Nakonec to ale bylo přecijen trošku jinak - přišly velké deště a tak musel být westernový den přesunut ze soboty na něděli. To už ale Libuška musela být ve svém milém DM bez vyjímky, a tak nezbývalo než sehnat náhradního jezdce - kterým se jako obvykle stala s nadšením Lucka Lejčka :D
Závody začínaly tedy netradičně v sobotu country bálem, který jsme si perfektně užili. Soutěžní den v něděli byl ale s větším otazníkem -> bude-li ještě celý den pršet? přijedou-li vůbec nějací závodníci a diváci? a také nezabijeme-li se snad všichni na tom totálně rozmáčeném travnatém kolbišti? Během dne se usmívalo sluníčko a těsně před nástupem přecijen ještě dorazily nějaké ty přepravníky, takže u nástupu jsme shledali, že máme kolem 34 soupeřů a celkem slušný počet diváků. Nástup nám tentokráte trochu činil potíže (Osi, Qita), ale zas tak zlé to nebylo.
První disciplínou byl parkur, do kterého jsem vyslala za sebe :D Lucku na Osíkovi - neměli štěstí neměli - a Lucka předvedla divákům ukázkový pád hned nad první překážkou. Potom si ale stejný parkur Luci zajela ještě jednou už pěkně s jen jedním s hozením na Ferdovi. Kakíno "trošku" vyvezl Šárku L.(která opět závodila za Jitku) z kolbiště.. :-( -> zkrátka nic moc začátek....
Následoval trail - obraty ve čtverci,přenos břemene, cval z místa, plachta, kavalety, můstek, couvání kolem barelu a branka - doufala jsem jen v to, abychom se opět nějak pěkně neztrapnili - a zadařilo se - Osík se moc snažil a vyjma branky dal vše za vysoké skore. Kakíno se také celkem snažil, ikdyž víme, že by mohl být lepší - stejně jako Ferda s Luckou. Qiťa nás také mile překvapil a zajel úlohu na něj opravdu výborně. Nakonec ale velmi nečekaně jsem z toho vyšla za mašlovou bramborovou jen já s Osíkem = radost obrovská! (správný paradox pro hřebčineckého parkuráka magora - nedal parkur, ale náš největší poděs, trail, zajel na umístění :D:D).
Dále následovala soutěž v barrelech, což na už totálně rozbředlém kolbišti nebylo nic milého. Nakonec to nebylo ale tak zlé, nikdo se nenatáhl a všichni (vyjma Kakího, který opět sabotoval) zajeli tuto disciplínu celkem obstojně.
Následovaly ještě tyče a klobouky, ale těch jsme se už neůčastnili, nýbrž jsme raději zamířili rychlým klusem s holkama Lagronů domů (na nebi hrozila zase nějaká průtrž).
Foto by E.Svoboda, Jitka, Zuza a Pavel Lojík
Neplánovaně jsme se s Líbou ocitly na drezurně parkurových závodech v Hoslovicích. Věc se měla tak, že jelikož další den ( v neděli) jsme plánovali výjezd na pětidenní vandr a koně jsme na Šumavu stejně přivézt museli, byla by škoda nevyužít situaci a neztrapnit se i v anglických disciplínách - tak jsme neváhaly a šly dotoho!:D Den začal očekávaně vesele již při nakládání v půl 6. Ferda Líbě několikrát zdrhnul od vozíku, tak dostal několiv prudce výchovných a dovozíku vstoupil. S Osiriskem už to bylo ale horší - očividně se bál. Ale nechtěl paničku zklamat a tak při každém dalším pokusu o nastoupení byl vždy o nějaký ten milimetr nastoupený více a více ve vozíku, až se po půlhodince konečně zadařilo. Libuška si inteligentně zapomněla průkaz doma, a tak jsme jeli do Hoslovic přes Písek :D. Jinak cesta byla ale o.k - bez pohrom a jen s jedním blouděním. V Hoslovicích jsme vyložili dva celkem hodně vystresované koně a ubytovali je v boxech. Všude kolem bylo ještě mrtvo, akorát na nebi to vřelo pořádně. Závody začínaly drezurní úlohou DU, do které jsme byli přihlášení s Osim. Týden předtím jsem řešili, abychom měli padnoucí anglickou výstroj - bohužel nezadařilo se. A tak jsem najeli do drezur s westernovým sedlem :D. Aby toho nebylo málo, zrovna začala řádit bouřka, která celé ráno visela nad námi a samozřejmě si vyčávala na nás. Ale déšť a blesky nás nerozhodily, Osirisek se moc snažil, šel skvěle v kroku i klusu ( moc se mu líbil tvrdší pískový povrch kolbiště, akorát cval jsme vzali trochu kontra a kruhy třošiiliinku střihali. Ale na nás jednoznačný úspěch! Bohužel rozhodčím se to moc nezdálo a naše ústroj tomu také nepřipěla, tak jsme skončili na konci startovního pole. Veseleji už na tom byla Libuška, které se podařilo sehnat anglické sedlo a pokusila se zazářit s haflingem v parkuru 40cm. To se jí také povedlo, nic neshodila a k ideálnímu času něměla daleko. Celkově jí to vyneslo 3.místo!!! Ferdyšku Líba půjčila ještě Šárce L., která přijela do Hoslovic jako divák a zkusili spolu jet dokonce 60-tku. Zde už byla konkurence o dost větší a všechny naděje pohřbila nakonec jedna shozená překážka. Takže sumasumárum, dostali jsme krásné fialové účastnické floty ( pro letošek máme tedy splněno:D) a Libuška navíc získala mašli a dokonce ! pohár! za 3. místo v parkuru - skvělé!
Hned po závodech ve Štěticích následovala soutěžní sobota u Marešů v Budičkovicích (Skalách).
Tuto akci dobře známe, a tak jsme věděli do čeho jdeme. letos jsme ale byli překvapeni vysokým počtem jezdců (35) a i perfektním zázemím pro diváky a mnoha hodnotnými cenami.
Závodilo se v haltru, parkuru, 50cm a 70cm, dostihu poníků, trailu, barrelech a kloboucích. Den vskutku nabitý a tentokráte i slunečný.
Do Skal to máme, co by kamenem dohodil, ale i tak jsme opět vyrazili jen v počtu třech - Kláry (Neo), Jitka (Kraken) a já s Osim. Kláry soutěžila v Haltru, trailu a barrelech. Bohužel se jim moc nedařilo, Niáček byl dosti nervní a např. barrely se Klárce nepodařilo ani objet. To Jitka opět svěřila Krakena Šárce a doufala v dobrý výsledek v trailu či barrelech. Ale Kakíno měl na tuto akci také svůj názor a ten nebyl uplně shodný s představami paničky a jezdkyně;-). Tak aspoň, že Osi nezklamal. Halter šel perfektně, v trailu ho opět děsily všechny kavalety, ale pokrok to byl od Petrovic obrovský a v barrelech jsme již dokonce cválali v částech mezi barrely. Ďomů jsme pak jeli s holkama Lagronů společně, nikdo nevezl žádnou mašli narozdíl od povedených loňských závodů, ale letos přecije konkurence bylo o hooodně větší...
Na státní svátek Cyrila a Metoděje se ve Štěticích u Elišky Konvičků konala pohodová hobby akce s programem 3 drezur a 2 parkurů. Vyráželi jsme kolem sedmé ráno ve složení Lenka (Neo), Jitka (Kraken) a já (Osiris). Ráno nezačalo zrovna růžově, ale brzy se obloha roztáhla a vysvitlo i slunko. Cestou do Štětic jsme tak jeli v pohodičce a dokonce jsem vyzkoušela na osim i jeho nové koňské botičky - fakt super věcička ;-)!
Ve štěticích ale v době startu se sluníčko opět schovalo a co hůř, přišla šílená průtrž mračen i s pěknou buřinou. neměli jsme se kam schovat tak jsme s koníkama stáli na opracovišti a když řádění vody konečně skončilo naznali jsme, že na nás nění nit suchá:D To nás ale neodradilo a do soutěží jsme stejně nastoupili. Jitka si dokonce sehnala náhradní jezdkyni Šárku L. a mohla se kochat výkony svéh ozlatíčka ze země. A že Kraken opravdu zářil! Otom svědčí i výsledek drezury Z1 - 6. místo se 72% a parkur s jedním shozeným břevnem. my jsme s Osim jeli jen drezuru, z mého pohledu ji Osi zajel perfektně, ikdyž jsme se umístili až zadní části startovního pole - ikdyž není se co divit, když jsme si si z drezury trochu udělala western pleasure :D.
A nakonec nesmím zapomenout pochválit organizátorku závodů Elišku K. za velmi příjemnou atmosféru apovedenou organizaci.
Dne 19.6 se na farmě Petrovice u Káťi Santarové konaly opět hobby závody. Stejně jako loni jsme vyrazili už v pátek - konkrétně ale jen Líba (Qita), Klárka (Ferda) a já (Osiris). Připomínám ale, že pro QItu a Osirise se jednalo o první závody vůbec ->takže velká sláva!!
Loudali jsme se poctivě, a tak nám cesta zabrala dobrých 6 hodin a stihli jsme tak bohužel navíc ještě večerní silnou průtrž mračen:-(. No ale dojeli jsme - dojeli! V Petrovicích už měli naši ořové u Davida připravenou velkou ohradu, kde si mohli skvěle odpočinout, a my dokonce od paní Kinkorovédostaly i dobrou večeři s čajem;-).
V sobotu bylo nahlášeno 26 jezdců. Většina jezdců nám známých. Překvapila ale např. Monča Marků na bílé poloarabce či Leonka na Bugs Bunnym. Pomodlili jsme se, aby jsme akci přežili, a odhodlali se k nástupu. Ferda se vztekal, Osiris byl ze všecho paf a Qita se chtěl po celý úvodní ceremeniál vyválet v tom hlubokém písečku na kolbišti. No prostě správná trojka ;-)! Závody začínaly parkurem, který jsme ze zřejmých důvodů pouze pozorovali. Následoval trail. S Osiriskem jsme měli č. 4, takže hned z kraje jsme všem mohli ukázat, jak se to dělat nemá. Ale nesmím zrzouna hanit - moc se snažil - vlezl do čtverce, prošel slalom a na stopadesátý pokus přešel celý rozklepaný tři kavalety. Qita měl o něco lepší skore, z kavalet vyděšený nebyl -> jeho vyděsil deštník v hledišti (bohužel blízko několika podstatných překážek). Ferda trail prošel z nás nejlépe, ale samozřejmě k výkonu např. Anežky Turkové s Rudolfem či Terezy Třeštíkové s Kety vedenou bez uzdečky i ohlávky - k tomu to mělo hooodně daleko.
Po trailu následovala disciplína pro sebevrahy - ale podívaná to byla pěkná - cross. Jezdci měli za úkol přeskákat ve svahu několik přírodních překážek a pak vytryskat na kolbiště, kde měli předvést zkoušku ovladatelnosti. Z pochopitelných důvodů jsme opravdu jen přihlíželi. A poslední disciplínou byly barrely. Opět se přihlásilo celé naše silné závodnické trio! Aby to bylo zajímavější Klárka si s Líbou proměnila oře a dokonale tak holky zmátly komentátora, který hlásil Klárku na černém haflingovi a Líbu za žlutém mérénovi :D. No ale nic to nezměnilo na tom, že Qita s Klárkou dokonce v prvním kole zvládlï celé barely obcválat. Abych neurazila, tak nesmím zapomenout dodat, že Ferda tedy také barely stylově obkutálel:D Což už se tedy nedá říct o nás s Osim - pojali jsme totiž barrely netradičně - drezurně - a snažili se přežít, tzn. objet danou trasu alespoń ve schromážděném klusu -8). Komentátor tedy nutně Osirise označil za líného a svéhlavého koně a povzbuzoval k mé radosti publikum, aby zrzka hlasitým tleskáním podpořili k rychlejšímu výkonu:D Naštěstí jsme ale toto počínání ustíli ve zdraví! Vítězové opět byli z řad A.Turkové, T. třeštíkové a myslím J. Shanntal - jak jinak! Večer byl připravený táborák, u kterého jsme se bavili až do nočních pozdních hodin.
Další den ráno už nás čekala jen cesta domů se slíbeným doprovodem Davida a p. Kinkorové. Vzali nás zaručenou zkratkou, která byla notně delší ;-),ale navedli nás dobře až do Dobeve, odkaď už jsme šlapali dom sami. Zpáteční cesta pak šla jako na drátkách, nicméně rekord jsme netrhli a zase jsme jeli dobrých cca 6 hodin. Přístí rok se pokusíme vyrazit opět, (pokud tedy nedostaneme od Káťi třeba zákaz za maření seriozní akce s doporučením jít vystupovat spíš do cirkusu:D )
Foto by David & Zdenda
Tak konečně nám nepršelo a u Marešů v Budičovicích tak mohli až 12.9 proběhnout dlouho očekávané místní hobby závody. Ranč Liberte (dle hlasatele Liberta:D) jsme se ujali reprezentovat jen Klárka a já. Závodilo se v disciplínách Showmanship at halter, parkur 5Ocm a 70cm, trail, barrely a kloubouky. Dorazilo nám asi tak k dvacítce soupeřů známých i neznámých.
Dopoledne to vypadalo, že naši koníci nejsou úplně ve své kůži, ale během dne jim otrnulo a celkem se umoudřili (Eliška hlavně díky tomu, že nám Evička dovolila sebrat jim trochu ovsíku:D). Takže celé to zápolení nakonec vyneslo Klárce na Niovi 4.místo v trailu, 3.místo v barrelech a 5.místo v klouboucích. My jsme se na Eliščiných na dlouho posledních závodech umnístili v trailu na 2.místě a v barrelech na 5.místě. Domů jsme si přivezli,dobrý pocit ze skvěle stráveného dne, kopici cen a nádherné stužky;-)
Do Semic jsme i letos jeli už v pátek odpoledne, aby koně byli na sobotní zápolení řádně odpočatí (konkrétně já s Ellou, Lenka s Niem a Líba s Ferdou). Cestu jsme zmákli za rekordní 2,5 hodiny. Koníky jsme zde nechali v připravených ohrádkách a těšili se na další den v teple domova.
Ke Kohoutům dorazilo asi kolem 35 jezdců celkem slušné úrovně. Nakonec jsem za Ranč Liberte nečekaně soutěžila pouze já ;-). Zapsali jsme se s Ellou do trailu, barrelů a do speciální disciplíny - kombinace parkuru s drezurou. V trailu ač jsme se snažili sebevíc, branku jsme neotevřely a ani nepřešly čistě kavalety, takže na nás zbylo jen poslední stužkované 6.místo. Ale popravdě, taky dobré bylo :D . Barrely, ačkoliv jsme se s Ellou neumístily, mě velmi potěšily! Ella už si konečně zapamatovala kurz a opravdu se ze všech sil snažila a běžela jako o život, ikdyž samozřejmě její krátké nožky na ostatní stačit nemohly...
Nakonec jsme se ještě pokusily sebrat nějakou mašli v drezurně-parkurové disciplíně, na kterou jsme poctivě trénovaly. Zde mě také Ella moc potěšila a osobně si myslím, že to zajela jako jedna z nejlepších. Ovšem jelikož nezaskočila ani za boha na pravou nohu, za tento cvik jsme tedy nutně dostaly 0-skore, a to nás, ačkoliv všechno ostatní zajela výborně, posunulo až na 7. pozici. Škoda:-(. I přesto ale pokrok Ellišky byl znatelný a celý den se chovala opravdu vzorně. Takže nebyl jediný důvod považovat tyto závody za nepovedné. Perfektně jsme si to užily, kopice diváků, výborná organizace a mnoho známých... A tak to má být ;-)
Foto by Líba :D
V polovině čevence jsme navštívili menší hobby závody konané u Evy Turkové v Kališti. Soutěžilo se v parkuru, trailu a showmanshipu at halteru. Více než o soutěže šlo především o zábavu a sbírání zkušeností. Vše tedy probíhalo v naprosté pohodě a klídečku a díky pořadatelce i se spoustou dobrot :D.
Dne 9. května se v Petrovicích konal srandamač v duchu přirozenné komunikace. Vyrazili jsme jako velká ekipa už v pátek odpoledene (Klárka - Bobi, Lenka - Nio, Libuška - Ferda, Zuzka - Dasty, Míša - Gerik, já - Eliška). V rychlejším tempu jsme hravě utekli bouřce a vypořádali jsme se i s nepřesnou mapou. V podvečer už jsme v Petrovicích koníky pouštěli do jejich ohrady a trochu méně nadšeně valili přes celou ves 3q balík, aby naši koníci neměli hlad:-).
V sobotu bylo krásné počasí. Začínalo se parkurem, takže jsme měli dost času si koníky připravit. Eliška byla podezřele poklidná, Bobi naopak rozverná. Trvalo nám chvíli než jsem pochopili plánek neobvyklé trailové ulohy, který obsahoval, průjezd kolem strašáku, čtverec, kavalety, přenos vajíčka, čtyrlístek kolem pneumatik, couvání do L, slalom a překroky nad kavaletou. Klárka i Hanička si s veselejší Bobiškou skvěle poradily a vše zvládly na výbornou. Eliška i přes svojí spací náladu dokonce obsadila 5.místo. Zuzka na Dasty byla zalouženě druhá.
Večer nás čekal country bál spojený s oslavou narozenin Katky S. Nejen že jsme se skvěle pobavili a zatancovali si, ale i najedli:-). A proti původním obavám jsme se i dobře, ikdyž krátce vyspali na seně ve stodole ( a bez myší:-)).
V neděli jsme neotáleli a hned brzy ráno vyrazili směrem domů. Vedro bylo příšerné a koníci se domů těšili chvílemi víc než bylo zdrávo.... u Benešáku už jsme nevydrželi a dali zastávku na jídlo a vychlazené pití. Ovšem z nedaleka se dobře slyšitelně začaly ozývat hromy, které nás rychle vzbudili ze siesty a raději jsme pádili k domovu.
Vše jsme nakonec zvládli na výbornou i bez naše obvyklého bloudění;-). Unavení jsme byli všici dost, ale i tak myslím, že skvělé zážitky to vše mnohonásobně převážily.
Druhé letošní westernové závody na farmě Borová se konaly 13.6. Nejspíš díky sychravému počasí byla divácká návštěvnost bohužel velmi malá, ovšem pole jezdců bylo široké, takže se bylo na co dívat a ti, co se nechali odradit počasím, pochybyli!:-)
Dne 2.8. 08 se v Semicích konal westernový srandamač. Paní Petra Kučerová společně se zbylým organizačním týmem nenechala nic náhodě a tak diváci i jezdci byli mile překvapeni na "srandamač|" neobvykle dobrou organizací a úrovní vypsaných disciplín. Soutěžilo se tedy v trailu, Showmanship at halter, Barrel race, Pole bending a Hats.
Na těchto závodech jsme samozřejmě nemohli chybět! Pro jistotu jsme vyrazili již v pátek a v Semicích přespali. Bobiška zvládla své první závody výborně. Eliška byla bohužel velmi nervozní pokud u sebe neměla právě Edu, takže její výklon byl velmi podprůmerný. I tak jsem se v neděli vraceli domů s pocitem krásně stráveného víkendu ...
Za nádherně slunné květnové soboty jsme se byli podívat na Petrovických neoficiálních závodech u Kačky Santarové. Celým dnem se nesla poklidná atmosféra ve velmi přátelském sporovním duchu, která byla ještě navíc oživována ukázkami Natural Horsemanshipu. Na první ročník byla návštěvnost jezdců i diváků vysoká a z pořadatelské stránky také naštěstí žádný zádrhel nenastal. Tuto povedou akci vskutku vystihlo pořekadlo " není důležité vyhrát, ale zůčastnit se!"
